KRYŠTOF

Narození Kryštofa by se skoro na první pohled dalo nazvat "Jak jsem seděla na křesle,můj muž instaloval počítač a narodil se Kryštof…."
Porod děťátka právě v tento den předpovídal náš nejstarší syn.Muž počítal s termínem někdy za dalších čtrnáct dnů a já jsem o žádném pevném datumu ani nepřemýšlela.
Když se mě někdo ptal kdy to bude?Odpovídala jsem většinou:"Někdy to určitě bude"
Moje racionální část mi našeptávala,co všechno je potřeba ještě připravit a nakoupit, aby se vlastně to miminko mohlo narodit a tak jsem se spíše přikláněla k termínu manžela.
Moje část intuitivní zřejmě věděla své, neboť jsem na miminko myslela čím dál tím víc a oznamovala svému okolí, že jaksi pozbývám intelektu.
Ještě ten den odpoledne jsem na většinu mailů odpovídala tím,že nejsem schopná přemýšlet a většinu času kreslím miminka a pletu svetry….
Odpoledne jsem měla jet se čtyřletou Viktorkou na pravidelné plavání,ale měla jsem pocit, že na mne "leze"nějaká lehká chřipka a tak jsme se s mužem domluvili, že s ní tentokrát pojede on.Zůstala jsem doma jenom s devítiletým Matyášem a dvouletou Joannkou. Byla velice klidná atmosféta .Jak někdy říkám:"Bylo nám hezky" Matyáš se věnoval svým aktivitám a já střídavě za spolupráce Joannky kreslila miminko(automatická kresba),pletla Viktorce svetr a hrála si s Joannkou.Měly jsme na sebe hodně času a tak byla očividně spokojená.To jsem ani netušila ,že se s ní vlastně loučím jako s nejmladším dítkem, neboť se k nám polehoučku přibližuje nový benjamínek, který převezme tuto roli. Radek s Viktorkou přijeli někdy po osmé večer.Joannku už jsem mezitím uložila protekčně do své postele(v rámci očekávání miminka spí už delší dobu s tatínkem..)a na uspání jako vždy nakojila.
Domlouvali jsme se i s dětmi jaký zvolíme večerní program.Nakonec jsme si všichni nějak hromadně povídali a kolem desáté šli obě děti spát.Viktorku jako tradičně jsem doprovodila k sladkému spánku držením za ruku(kojila jsem jí na usnutí ještě po tři měsíce na začátku těhotenství s Kryštofem J)
Náš nejstarší syn měl mít za dva dny svátek a tak mu Radek pořídil nový počítač.
Už několik dní tímto tématem "žil" a byl šťastný, že sehnal všechno potřebné.Chystal se na instalaci a ujišťoval se zdali ještě nejdu spát, protože "TO prostě musím vidět".
Seděla jsem na křesle a sledovala jak pobíhá po kuchyni, rozbaluje různé krabice a rozmotává kabely…
Joannka se probudila a tak jsem si k ní šla lehnout a opět ji utišila pomocí kojení. Už delší dobu pro mne bylo kojení trochu bolestivé ,neboť se jím podporují děložní stahy.Zvykla jsem si, že už skoro měsíc, vyvolává večerní kojení krátkodobé kontrakce.Tentokrát mě jen zarazilo, že kontrakce byli hodně silné a měla jsem problém vstát z postele a dojít do kuchyně."Miminko se blíží", pomyslela jsem si . "Ještě ne" říkala jsem mu z legrace."V neděli jedeme do Polska, tak někdy potom"J(v rámci Matyášova školního projektu Poznáváme Evropu…)
Docela ráda jsem zase usedla na křeslo a Radek mi nadšeně vyprávěl o nejnovějších typech Windows.
Začala jsem si uvědomovat, že tentokrát kontrakce neustaly.Nebyly nikterak bouřlivé, ale nabíraly na pravidelnosti.Vždy jsem jen odvrátila hlavu na druhou stranu a začala je zlehka prodýchávat.
Začala jsem hru.
Pozvolna jsem si uvědomovala, že nastává porod a soustředila se na to, aby vše bylo co nejjemnější.
Při kontrakcích jsem vzpomínala na čas strávený s mužem, když nově příchozí miminko vznikalo.(Byli vánoce a my původně hráli scrable, který jsme nikdy nedohráli……..)
Houpala jsem se na vlnách kontrakcí a snažila se s nimi plynout.
Radek stále instaloval počítač a já v mezičasech sledovala "hlášky" objevující se na monitoru. …Instalace probíhá…
"U mne také" myslela jsem si. … Připravuje se úplně čistý disk…, hlásil monitor.
"A co naše miminko, je také úplně "čisté"? vedla jsem monolog sama v sobě.
"Je nainstalováno teprve padesát procent" říká můj muž" To jsem zvědavý do kolika tady zase budu…"
"A do kolika tady budu asi já..?" pokračuji v rozpravě sama se sebou.
Čas plyne a my stále pokračujeme na téma počítačů. Jelikož toto téma není zrovna moje"parketa", Radka pravděpodobně ani neudivuje, že vede monolog bez mé verbální zpětné vazby.
Světýlka zablikají a monitor ukazuje načítání 100%…Hotovo…
Na obrazovce se velkými písmeny objeví:
JSEM NOVÝM ČLENEM VAŠÍ RODINY
Zvedám se z křesla a jdu se převléct do sukně.
Muž mezitím pouští Gregoriánský chorál a začíná balit krabice….
Zamotat poslední kabel….vypnout hudbu a jde se spát.
Začínám si zpívat píseň, kterou složil severoamerický přítel - indián z kmene Shosone Paiute.
"Až bude dětátko přicházet, uslyším jak zpíváš" řekl mi na jaře.
"Slyšíš moje zpívání,Arnolde?"
Přináším si z koupelny několik velkých osušek. Dávám vyvařit nůžky na přestřižení pupeční šňůry a gumu na její následné podvázání.
"Lucko, ty si myslíš že rodíš?" ptá se mě překvapeně muž.
Usmívám se, ale neodpovídám.
Když usedá zmateně ke stolu, odesílám ho spát.
"Přece tě tady nenechám"
Znovu ho odesílám spát a ujišťuji ho, že určitě včas příjde,jako u porodů předchozích.
Odchází a já se z pozice na křesle, přesunuji před něj.
Kontrakce zmohutněly a sráží mne do kleku.Držím se rukama za dřevěná madla a horní část těla "pokládám"na místo, kde jsem ještě před chvílí seděla.
Soustředím se už jenom na zpěv.
Všechno jde velice rychle.Praskne voda-protlačí se vršek hlavičky-opět zaleze-protlačí se hlavička celá-zbytek tělíčka. Dozpíváno.
"Kluk, pane bože, je to kluk"
Můj muž přibíhá z pokoje.
O pár hodin později, tak jako vždycky, přestřihne pupeční šňůru.
Postupně se budí všechny děti.
"Věděl jsem, že se rodí miminko", říká mi syn"Slyšel jsem tě, jak si zpíváš…."
Je nás šest.

Joannka

Těhotenství s Joannkou mně překvapilo tím,že bylo zase úplně jiné než ta dvě předchozí.Opět jsem si procházela různými pocity a zpracovávala mnohá témata.Znovu odolávala jakémusi "tlaku většiny" a dokonce i sama sobě,když mi občas moje racionální část mozku projektovala do vědomí různé tzv.patologické stavy,které jsem pročítala při přípravě článku o porodech.
Jako u předešlého porodu jsem věřila svému tělu,intuici a miminku a snažila se nechat vše volně plynout.
V den ,kdy se holčička narodila,jsem se od rána cítila velice klidná.Pracovala jsem na zahradě,sázela kytky,vyrývala drny s trávou a obkládala jimi zahradní domeček.Naplňovala kýble s hlínou a nosila je do jedné části zahrady.Kolem poledne jsem si uvědomila,že mám občasné,ale pravidelné kontrakce.Asi ve čtyři hodiny jsme všichni vyrazili na borůvky.Při sbírání jsem už musela kontrakce prodýchávat.Po další hodině cítím již velikou potřebu pohybu a v borůvčí ,které je ještě do kopce,není zrovna ideální terén.Domlouváme se,že se přesuneme na jiné místo.
Při přechodu lesem už se musím při kontrakcích opřít o strom,nebo o pařez.Když není nic po ruce opírám se o kolena svých nohou.Mám potřebu si hlasitě ulevovat,ale nechci před dětmi křičet.Celou situaci řeším tím,že zpívám popěvek La.Děti mně napodobují.Viktorka se také opírá o kolena a zpívá la la la- ta máma zase vymyslela skvělou hru...Opět jsem opřena o nohy a zpívám-Matyáš mi vypráví o dinosaurech.
Dcerku tlačí boty,chvíli ji nesu.Při kontrakcích ji stavím na zem a potom zase poponáším lesním terénem.
Mám stahy po pěti minutách,potřebuji chodit a tak nechávám rodinku za sebou a šplhám výš a výš do kopců.Fyzická námaha mi dělá dobře.I když už jsem sama,zůstávám u zpěvu.Všude jsou hejna bzučících komárů-odkudsi se vynořuje paní s košíkem hub-je čas se obrátit na cestu domů. Sestoupila jsem z kopce a oznámila muži,že mám kontrakce po pěti minutách a odcházím domů rodit.Dali jsme si pusu,ještě jsem se ho přidržela při dalším stahu a vydala jsem se na zpáteční cestu.
Uvědomovala jsem si,jak je celý proces bez bolesti,cítila jsem jen mohutný tlak a vždy když jsem si myslela,že teď už musí přijít bolest,kontrakce ustala.Soustředila jsem se na cestu lesem. Doma jsem dala vyvařit nůžky a gumu na podvázání pupeční šňůry.Ze zvyku jsem zapnula internet a pročetla příchozí zprávy."Matýsku,klepe už miminko na dveře.....?"Dotazovala se v jedné babička.Nedá mi to a odpovídám:"No to teda klepe""Jdu na to"-odesílám zprávu-je sedm hodin a deset minut.
V koupelně jsem si připravila na zem deky.Chtělo se mi na malou a tak jsem usedla na záchod a už na něm zůstala.Místo popěvku La ,se mi do úst vloudila jedna z manter od Hanriho Marschala- kontrakce,které nabírají na intenzitě,stále prozpívávám.Opírám se rukama za zády o mísu.Praskla voda-,sesunula jsem se do kleku na deky.Protlačilo se temínko.-Celá hlavička-chvíli koukala-tzv ."poslední rozlučka"- Soustředila jsem se na svoje tělo a na miminko.Poslední zpěv a celé tělíčko mi vyklouzlo do rukou.Zkontrolovala jsem,jestli je vše na svém místě a odsála svými ústy z nosánku zbytky plodové vody.
Přikrývám miminko ručníkem,hledíme na sebe a ono po chvilce usíná.Je půl osmé.Zvládli jsme to. O hodinu později se vrací muž s dětmi.Slyším,jak odbíhají do svého pokoje a volám na muže."Kde jsi?"ptá se .Odpovídám mu,že v koupelně."Radku,máme holčičku"
Muž staví bandasku s borůvkami na zem a vchází dovnitř.Má v očích slzy.Pupeční šňůra je dotepaná a tak ji po chvilce podváže a odstřihne.
Přešli jsme do kuchyně,kam se na Joannku přišli podívat děti.Viktorka rozdala všem panenky a tak jsme tam,já s miminkem a ostatní s panenkami seděli všichni pospolu.Potom si vzal Joannku Radek a já jsem,tak jako každý jiný den šla uložit děti a Viktorku uspat kojením.
Je nás pět.
Skončil se den.

další